Aplikovaný výzkum není technologie
Navrhovaná agentura má účelově
podporovat projekty aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Název
agentury ale mluví o technologiích. To svědčí o tom, že autoři
reformy nemají ponětí o tom, jaké problémy řeší aplikovaný
výzkum. Vývoj technologií je jen jedna oblast aplikovaného
výzkumu. Stejně tak se aplikovaný výzkum může týkat školství,
zdravotnictví, medicíny nebo zemědělství. Je ověřené nové
výukové metody technologickým vývojem? Bude ho TA hradit? Bude
technologická agentura hradit testování rehabilitačních
programů. Bude hradit vývoj testovacích nástrojů pro ověřování
řidičckých schopností? Co třeba vývoj postupů pro šetrnou
údržbu lučních porostů? To všechno jsou příklady velmi
konkrétního aplikovaného výzkumu a vývoje, který ale těžko
označíme za technologický. Nejen název nové agentury ovšem
svědčí o tom, že takové projekty Technologická agentura nebude
mít na starosti. Propagátoři reformy mluví o aplikovaném výzkumu
takřka výhradně v souvislosti s technickým vývojem. Kde tedy
vezmeme peníze na uvádění vědy do praxe v jiných oborech?
Reforma nebo plýtvání
Na vzniku Technologické agentury je
pikantní také to, že její vznik nepovede k zániku financování
průmyslových projektů ministerstvem průmyslu a obchodu.
Ministerstvo podporuje výzkum a vývoj pomocí vlastních veřejných
soutěží a programů. Nejedná se jen o programy financované z EU,
ale i o programy přímo z rozpočtu České republiky. Zánik tohoto
financování se podle rozpočtových výhledů nepředpokládá, i
když se účel Technologické agentury a ministerských výzkumných
grantů do značné míry překrývají. To skutečně nevypadá jako
krok ke zjednodušení a zpřehlednění systému výzkumných
podpor. Zjednodušení je přitom hlavním heslem reformy. Není také
bez zajímavosti, že programy podporované Ministerstvem průmyslu a
obchodu měly velmi často nulové nebo nekontrolovatelné výsledky.
Klikatá čára mezi aplikovaným a
základním výzkumem
Základní výzkum je zdrojem, bez nějž
nemůže existovat úspěšný aplikovaný výzkum. Proto se žádná
reforma vědy nemůže uskutečnit bez toho, aby byl jasně ustaven
funkční a spolehlivý systém financování základního výzkumu.
Zároveň je jistě žádoucí, aby fungoval i výzkum aplikovaný,
včetně velmi konkrétně orientovaných projektů. Ale dělat
ostrou čáru mezi aplikovaný a základní výzkum a podle tohoto
rozdělení určovat významnou část financování, je hloupost.
Hranice mezi základním výzkumem a aplikací je totiž velmi
neostrá. Většina výzkumu a vývoje je spíš někde mezi.
Virtuální čára mezi základním a aplikovaným výzkumem proto
může rozvoji aplikovaného výzkumu spíše škodit. Mnohem
vhodnější způsob jeho podpory by bylo účelové financování
konkrétních témat, jehož by se mohly účastnit komerční i
čistě výzkumné instituce.
Reforma nebo vyhazování peněz
Současná reforma dělá jediné:
přesouvá zdroje ze základního výzkumu na aplikovaný, aniž by
řekla cokoli o tom, jak se má naložit se současnými fungujícími
programy a pracovišti. Základní výzkum se v posledních letech
zlepšuje a dohání Evropu a svět (v některých oblastech ji nikdy
neopustil, ale některé skutečně dohánět potřebují). To stálo
dost úsilí a peněz. Tyhle peníze teď přijdou vniveč, protože
řada takových pracovišť se v důsledku reformy zruší nebo
rozpadne. Naopak má vzniknout řada výzkumných program, zejména v
aplikovaném výzkumu, s nimiž máme minimum zkušeností. Je to
zodpovědný přístup k reformě? Takové rozhazování si v krizi
můžeme těžko dovolit. Nový pokus o reformu by měl začít
stanovením mechanismů pro vznik a zánik vědeckých pracovišť.
Pak je možné řešit jejich financování a zaměření. Prozatím
využívejme zkušeností, které už máme.